Úvodní poznámka: Již úvodem této kapitoly je třeba zmínit, že ke stavbě se poměrně skromně dochovaly materiály archivní povahy. Za zásadní je třeba považovat několik málo stručných popisů a dochované inventáře.
Vyjma nalezeného nerealizovaného plánu na novostavbu zámku z roku 1808 nebyla archivním bádáním jiná stavebně plánová dokumentace objevena. Nicméně archivní materiál potvrdil dobu vzniku zámku. S touto datací korespondují nálezy učiněné v rámci terénního průzkumu objektu. Důležitým vodítkem v objasnění geneze stavby
je i dendrochronologická datace odebraných vzorků z části dřevěných konstrukcí.
- Období před r. 1665 – 1670
Za zcela zásadní poznatek je třeba považovat vyvrácení tvrzení, objevujících se doposud v literatuře, o existenci starší gotické, resp. renesanční tvrze. (* viz poznámka ) Od první písemné zmínky (1447) dále, až po 2. polovinu 17. století, byl Lužec vždy součástí většího celku – panství. Teprve někdy po roce 1579 Ferdinand Adam Údrcký z Údrče, držitel statku Kalec, nejspíše v Lužci zřídil poplužní dvůr. Existence lužeckého dvora je poprvé zmíněna v pobělohorských konfiskačních materiálech, kdy byla Ferdinandu Adamovi Údrckému za jeho účast ve stavovském protihabsburském odboji zabavena polovina majetku, mj. právě Lužec. V roce 1627 prodala česká komora statek Lužec Janu Ludvíku Nesslingerovi ze Schelchengrabu. V roce 1665 se statků Drahonice, Lužec a Vidhostice ujaly Nesslingerovy děti – Johann Adam, Franz Rudolf, Georg
Ladislav, Sibilla Poloxina a Anna Katharina. V Lužci je v tomto roce stále zmiňován pouze poplužní dvůr.
- poznámka – vzhledem k probíhající rekonstrukci přilehlého hospodářského objeku byly jednoznačně objeveny pozůstatky jmenované tvrze , a to ve velmi dobrém stavu. Majitel Zámku Lužec .
- Barokní fáze I – období 2. poloviny 17. století
Teprve v tomto období se začínají psát dějiny námi sledované stavby. V roce1670 totiž prodal Franz Rudolf Nesslinger Lužec Christophu Martinu Stampachu ze Stampachu. V rámci prodeje je zmíněn statek Lužec se vším příslušenstvím. Konkrétně se hovoří o rytířském sídle Lužec a při něm se nacházejícím poplužním dvoře a ovčínu. Z této zprávy zřetelně vyplývá, že původní raně barokní lužecký zámek byl vystavěn mezi lety 1665 – 1670 (staviteli byli Nesslingerové, konkrétně Franz Rudolf Nesslinger). Zámek měl v ose východ – západ obdélnou půdorysnou stopu a byl již od počátku patrový. V dnešním zámeckém křídle se z této stavby dochovala podstatná část v rozsahu prvních tří místností v obou podlažích od západu. V místě přechodu z místností 1.06 a 1.07 (resp. 2.09 a 2.10) byl terénním průzkumem odhalen východní konec původní raně barokní stavby. Původně musela být stavba k západu delší. Západní konec raně barokního zámku předpokládáme v místě dnešního západního průčelí na zámek navazujícího hospodářského křídla (nebylo již předmětem zakázky SHP). Uspořádání stavby bylo s velkou pravděpodobností již od počátku dvoutraktové – širší severní trakt, v přízemí s hospodářským zázemím a v patře s pokoji a úzký jižní trakt s otevřenou chodbou, vymezenou do nádvoří masivními hranolovými pilíři (v západní části stávající stavby mohutnějšími než u pozdější mladší východní části).
Z nejstaršího dochovaného inventáře, sepsaného v roce 1691 (tedy zhruba 20 let od výstavby) po smrti Christopha Martina ze Štampachu zřetelně vyplývá, že severní trakt v sobě v přízemí (tím i bezpochyby v patře) obsahoval čtyři místnosti. Tato informace jen dokládá to, že k západu na stávající zámeckého křídlo navazoval ještě jeden díl. Z dochovaných situací a výčtu místností v inventáři se můžeme pokusit identifikovat funkční náplň prostor v přízemí – kvelb (1.06), obytná světnice (1.05), síň (1.10+1.11) a kuchyně (původně západně navazující místnost na síň). Takřka veškeré místnosti původního zámku byly nepochybně plochostropé (předpokládáme trámové záklopové stropy), kvelb však musel být klenutý. Z veškerého klenutí na zámku pouze stopy po klenbě v 1.06 nasvědčují tomu, že tato byla původní raně barokní, valená s trojbokými, snad styčnými, výsečemi. Síň pak lze určit na základě dochovaného raně barokního portálu (P3) do 1.10+1.11, který odpovídá hlavnímu vstupu do objektu z nádvoří. Identický je pak i na vertikální osu situovaný pískovcový portál (P6) v patře (vede do 2.07, která pravděpodobně sloužila jakožto horní síň). Jak bylo již zmíněno, předpokládáme u stavby v obou podlažích od počátku otevřenou „pilířovou“ jižní chodbu (resp. pavlač), o níž bohužel nevíme, zda probíhala v celé délce stavby.
Z nálezů učiněných přímo na stavbě si můžeme učinit i jistou, byť ne úplnou, představu o původní exteriérové úpravě zámku. Z nálezu zřetelně vyplývá, že koncepce fasád původní stavby byla dvoubarevná s iluzivní (malovanou) tektonikou. Nároží původní stavby byla zvýrazněna malovanými rustikovanými lizénami – kvádrování žluté, spárořez bílé linky. Rozvrh kvádrování byl nejprve předryt jemnými linkami do nezavadlé
omítky. Nad stávající podlahou probíhá vodorovný žlutý pás (do otevřené chodby zdá se imitace soklíku /probíhá v úrovni patky portálu P6/, na ostatních průčelích zřejmě kordónové římsy). Nepatrný fragment žlutého pásu byl zjištěn i u pilíře v patře západně od stávajícího vstupu z exteriéru. Zbytek plochy byl bílý. Stejná žlutá vápenná
barva byla nalezena jakožto první vrstva i u portálu (P6) z 2.06 do 2.07 v patře, kterýžto souvisí s původním objektem, což opět jen dokládá, že i ostatní otvory byly zvýrazněny žlutou barvou. Vzhledem k reprezentativnějšímu určení místností v patře byly tyto (vyjma horní síně) oproti hospodářskému přízemí směrem do dnešního parku opatřeny dvojicemi rovnoměrně rozmístěných okenních otvorů.
- Barokní fáze II – období do r. 1750
Druhá barokní fáze znamenala pro objekt zásadní stavební změnu, neboť tato byla prodloužena směrem
k východu v každém podlaží severního traktu o další dvě místnosti. S tím samozřejmě souviselo rovněž
prodloužení jižní chodby. Tuto změnu dokládají nejen údaje v inventáři zámku sepsaném v roce 1750, v němž se
zcela zřetelně hovoří o nových pokojích, ale i dendrochronologická analýza odebraných vzorků. Nové místnosti i
chodba byly opatřeny trámovými stropy, které se dochovaly (resp. u 1.08 ve fragmentu) u místností severního – 37 –
traktu v přízemí (u 1.07 kazetový). U stropu s vrchním záklopem v místnosti 1.08 byl odebrán
dendrochronologický vzorek, který byl datován do roku 1726+ (určení roku, po kterém došlo ke kácení, tedy
terminus post quem). U jižní chodby v patře byl vrchní prkenný záklop přibit přímo k vazným trámům krovu.
U nových místností byly v obou podlažích z chodby provedeny společné obslužné otvory pro topeniště –
kamna, kterými byly místnosti vyhřívány. V přízemí byla nová chodba do nádvoří opatřena otevřenými
segmentově sklenutými arkádami – otvory (čtyřmi) a do boku, tj. k východu, jednou. V patře byl do nádvoří
zachován systém de facto pavlače s hranolovými pilíři (i tady bez oblouků), vymezujícími volná pole. Na západě
byla v patře nová chodba od staršího úseku oddělena cihelným obloukovým pasem a stejně obloukově sklenutým
polem se otevírala i do východní fasády. Při porovnání situace rozložení arkád chodby v přízemí a pilířů, resp.
volných polí mezi nimi v patře je zcela zjevná jejich asymetričnost. Zcela asymetrické je rovněž rozložení
severních okenních otvorů u krajních východních místností, která je pro barokní cítění té doby mírně řečeno
neobvyklá. Proč tomu tak zde je neumíme na základě dosud zjistitelných situací objasnit.
V souvislosti s rozšířením stavby bylo provedeno kompletně nové zastřešení s hambalkovým krovem
s ležatou stolicí, který se na stavbě s dílčími mladšími modifikacemi (úpravami) u objektu zachoval. Krov byl
dendrochronologicky datován do roku 1745+. Jelikož měl odebraný vzorek již několik bělových letokruhů,
můžeme bezpečně hovořit o rozmezí let 1745 až 1750. S novým zastřešením souvisela i výstavba protipožárního
štítu, rozdělujícího podkroví v místě hranice prodloužení stavby na dvě samostatné části.
Vrátíme-li se k úpravám v interiéru, znamenalo prodloužení stavby, několik změn. V přízemí byly v prvé řadě
do stávající podoby upraveny vstupy mezi místnostmi 1.06 a 1.07 a 1.06 a 1.05. S úpravou druhého ze
jmenovaných vstupů dle zjištění souvisí i zaklenutí místnosti 1.05 stávající neckovou klenbou. Při té příležitosti byl
zrušen (zazděn) původní raně barokní vstup z 1.05 do 1.10+1.11. Dále z této doby v přízemí pochází pískovcový
portál (P2) u dnes zaslepeného vstupu z chodby do 1.08, který byl tvarově přizpůsoben raně barokním portálům
(P4 a P5); je třeba podotknout, že tato jednoduchá profilace je zcela běžná i v 18. století, a neobvyklá není ani
v období klasicizmu. V patře pak byl upraven vstup mezi 2.09 a 2.10 – bez vší pochybnosti úprava z původního
okenního otvoru raně barokní stavby.
Z inventáře sepsaného v roce 1715 po smrti Sophie Boosin víme, že v zámku se nacházela kaple. Bezpečně
lze konstatovat, že tato se musela nacházet někde v patře budovy. Její přesná lokalizace je však v současné
době nemožná.
Další zajímavou informací, získanou z již výše zmiňovaného inventáře z roku 1750, je existence zámecké
věže s bicími hodinami. V daném případě si jistě nelze věž představovat jakožto samostatnou stavbu
zakomponovanou do půdorysu zámku, ale jako nadstřešní věžičku (v zásadě předchůdce torza věžičky dnešní).
- Barokní fáze III – období po r. 1750
Jedinou úpravou zámku, kterou si dovolujeme zařadit do barokního období po roce 1750, je ve špatném
stavu zachovaný strop s omítaným podhledem a zbytkem (a stopami) štukové plastické výzdoby u místnosti 2.08
v patře. Strop je rozhodně mladší než konstrukce barokního krovu, k němuž je vyvěšen.
Z Schallerovy topografie, vydané v roce 1787, se dozvídáme, že se ve „starém zámku“ stále nachází kaple
zasvěcená sv. Rochu, což je zjevný omyl, neboť v inventáři z roku 1715 je uveden „oltář s milostným obrazem
z Pasova“. Jistě se jednalo o v Čechách hojně rozšířenou kopii obrazu Panny Marie Pomocné (Pasovské). To
zřetelně dokládá, že zasvěcení kaple tedy muselo být mariánské.
- Klasicistní fáze I – období mezi l. 1815 – 1830
Z dochovaných situací lze od 19. století u zámku vysledovat pouze již ne tak zásadní stavební zásahy.
V rámci archivního bádání byl sice nalezen dobový stavební plán z roku 1808 na kompletní novostavbu
lužeckého zámku, při jeho rozboru a konfrontaci s reálnou situací objektu však nelze jinak než dospět k závěru,
že předmětný plán nebyl realizován (což mj. dokládá výše předložený stavební vývoj zámku). Na plánu jsou
půdorysy přízemí až druhého patra – které zámek nikdy neměl – a krovu.
Z roku 1815 se zachoval soupis potřebných oprav budovy, která je zde uváděna jako „starý zámek, nyní
úřední dům“, který mj. měl střechu pokrytou dřevěným šindelem.
Nejspíše mezi lety 1815 a 1830 došlo k vložení stávajících cihelných oblouků do pilířů arkád v přízemí jižního
průčelí zámku. V tomto období – předpokládáme – byla zaklenuta místnost 1.10+1.11 v přízemí. Mezi lety 1815 a
1830 byly provedeny zazdívky volných polí mezi pilíři východní části jižní chodby (pavlače) v patře. Tuto úpravu
identifikujeme se zmínkou v inventáři z roku 1831, zachycujícím však stav k rokům 1768, 1815 a 1830, o dvou
nově přistavěných pokojích z chodby, kterážto následuje hned po výčtu prvků v „horní zámecké budově“, tj.
v patře. Zároveň byly upraveny doposud otevřené segmentově sklenuté oblouky arkády východní části jižní
chodby v přízemí – byly zde provedeny zazdívky s okenními otvory a jedním vstupním. U zcela východního
vstupního otvoru byl nově osazen pískovcový portál.
Předmětnému období by mohlo odpovídat i stávající zastropení místnosti 2.11+2.12 v patře.
- Klasicistní fáze II – období mezi l. 1830 – 1847
Císařský otisk stabilního katastru z roku 1842 zachycuje budovu zámku již s navazujícím západním
hospodářským křídlem. Samotný zámek zde má tvar obdélníku s krátkým přistavěným křidélkem vybíhajícím na
západní straně objektu severním směrem, s dvěma menšími přístavbami při tomto křidélku, čímž vytvářel půdorys
písmene „L“. Při jihovýchodním nároží měl velmi drobnou přístavbu (zde se nepochybně jednalo o přízemní
záchod zmiňovaný v inventáři zachycujícím stav objektu k roku 1847). – 38 –
Ve výše zmíněném inventáři (k roku 1847) je zachycen stručný popis budovy, z něhož mj. vyplývá, že její
střecha byla i nadále pokryta dřevěným šindelem. Dále se dozvídáme, že západní část jižní chodby byla otevřena
arkádami („obloukové loubí“) s trámovým záklopovým stropem a kamennou dlažbou. Podstatná je zde zmínka o
klenuté cihlami dlážděné síni proti východnímu průčelí a klenuté písárně. Oba tyto prostory klademe do dnešní
místnosti 1.03. K jejímu zaklenutí zřejmě došlo až po roce 1830, každopádně však – což vyplývá z dochované
situace – teprve po úpravě otvorů v jižním průčelí, tedy po osazení oken (viz 6. výše). Zároveň zřejmě došlo
k vložení nové příčky do chodby (mezi 1.03 a 1.01) [byť nelze zcela vyloučit, že se tak mohlo stát již mezi lety
1815 – 1830 se zřízením nového východního vstupu z nádvoří] a rovněž tak mezi síní a písárnou musela být
vložena již neexistující příčka. Naše identifikace obou v inventáři zmíněných prostor s dnešní 1.03 vychází
zejména z toho, že písárna musela být blízko dále v inventáři vyjmenované úřední kanceláři, situované do „pravé
části budovy“. Úřední kancelář, kterou můžeme ztotožnit s dnešní místností 1.08, měla již v této době strop
s omítaným podhledem a prkennou podlahu. K roku 1847 jsou rovněž u kanceláře zmíněna pouze tři okna místo
dříve uváděných čtyř. Z toho usuzujeme, že v jižní stěně místnosti 1.08 bylo upraveno předpokládané západní
okno ve vstup. Je totiž logické, aby jeden vstup vedl do kanceláře ze síně (kudy přicházeli poddaní), která by
zabírala menší východní část klenuté 1.03 a druhý vstup do písárny.
Neméně podstatným údajem v inventáři 1847 je zmínka o točitých schodech vedoucích z chodby (bez vší
pochybnosti z oné arkádové části) v přízemí do patra. Dále z něj vyplývá, že chodba v patře v západní části
budovy byla stále ještě otevřená (fungující jako pavlač), zastropená záklopovým stropem.
- Historizmus / secese I – období do r. 1908
Ze druhé poloviny 19. století na stavbě toho příliš nalezeno nebylo. Tomuto období jistě náleží na severní
fasádě část odhalené hladké exteriérové omítky s historizující úpravou iluzivního kvádrování a výstavba vnějších
cihelných opěrných pilířů, které časově spadají ještě před první secesně – historizující úpravu zámku. Stejně tak
tomu je u západního štítu zastřešení.
V letech 1907 – 1912 byl majitelem zámku anglický konzul Quiton de St. Quentin se svou ženou. Za nich byly
na objektu provedeny významné stavební úpravy dotýkající se jak exteriéru, tak interiéru. Tyto datujeme na
základě získaných pohlednic mezi léta 1907 a 1908. Zejména úpravy vnějšku, které jsou mj. doloženy dobovými
pohlednicemi, daly stavbě základ její dnešní secesně – historizující podoby. Tzn., že v zásadě byla provedena
stávající exteriérová úprava průčelí – hladké architektonické prvky, hrubě strukturovaná základní plocha, užití
vínových keramických dlaždic. S touto úpravou souviselo zazdění první a čtvrté arkády jižní fasády, u obou
s vynecháním vstupních otvorů. Druhá a třetí arkáda byly vyplněny dřevěnými prosklenými stěnami. Teprve v této
době také muselo dojít k cihelným zazdívkám s okny mezi pilíři otevřené pavlače v západní části patra. Již z této
doby pochází zmenšení západního okenního otvoru severního průčelí. Na západním a severním průčelí byly
vyzděny stávající historizující štíty, na severu s úseky atiky s klíčovými střílnami. Při středu jižního průčelí bylo
představěno stávající dřevěné vnější schodiště. U zastřešení jsou na jižní straně z dobové pohlednice zřetelné
čtyři pultové vikýře. Nad střechu vystupovala oktogonální věžička hrázděné konstrukce, zakončená kuželovou
stříškou se čtyřmi drobnými vikýřky. Při východním a severním průčelí byly představěny dřevěné v zásadě
samonosné (podpírané) balkóny. Na balkón při východní fasádě se vstupovalo z patra středově umístěným
vstupem (dnešní jižní okno místnosti 2.12). Z úpravy exteriéru se v podstatné míře dochovaly fragmenty prvotních
secesních okenních výplní (z části později upravené – viz 8. dále); součástí byly i úpravy i části nadpraží vnitřních
okenních nik otvorů (i vstupu na balkón) severního průčelí v patře – změněna na přímá. Fasády byly v úrovni
přízemí opatřeny laťovými trelážemi pro popínavé rostliny.
Jak bylo uvedeno výše, stavební změny se nedotkly pouze samotného exteriéru, ale opomenut nebyl ani
vnitřek budovy. Z této přestavby pochází vyzdění záchodů (WC) 1.02 a 2.02, stejně tak i příčky s otevřenými
obloukovými vstupy v západní části jižní chodby v patře. V přízemí vznikly vložením cihelného přepříčkování
místnosti 1.10 a 1.11. Do této doby lze rovněž klást zazdění původního barokního vstupu mezi místnostmi 1.07 a
1.08 a jeho prvotní posun blíže k severu. Náleží sem i novobarokní obložkové zárubně dochované dodnes u části
vstupů, jakož i úprava s omítkovou imitací prkenného deštění u vstupu mezi 1.04 a 1.05 v přízemí. Zrušen byl
přikládací (obslužný) otvor topenišť v 1.03 v přízemí – přeměněn v pouhou mělkou niku. Zaslepen byl
pravděpodobně barokní vstup s portálem z 1.03 do 1.08. U části místností v obou podlažích byly provedeny nové
omítané podhledy stropů; v 1.01 v přízemí s patrnou jednoduchou secesní výmalbou (strop pod mladším
podvěšeným podhledem); u 2.07 v patře je strop starší, neboť jsou u něho užity ještě ručně kované hřebíky.
Mimoto se z této doby dochovaly dlažby podlah v místnostech 1.01 a 1.08 v přízemí a 2.03 v patře. Náleží sem i
bílé keramické obklady stěn od firmy L. a C. HARDTMUTH místností v přízemí.
- Historizmus / secese II – období po r. 1908
Po roce 1908 (či spíše asi až po roce 1912 /?/) došlo u objektu k dalším stavebním úpravám, které však
všechny proběhly nepochybně ještě v průběhu období 1. čtvrtiny 20. století. V rámci výrazu objektu, tedy
exteriéru, došlo k dílčím úpravám. Na jižním průčelí byla doplněna stávající cihelná atika se štíty, která koncepčně
navázala na úpravu fasád z doby mezi lety 1907 – 1908, byť s drobnými rozdíly – mj. středová okénka u
sdružených otvorů bočních štítů mají záklenky tvaru hrotitých oblouků, klíčové střílny u atiky jsou pouze
naznačeny v omítce. Z barevně glazovaných dutých cihel byly nově vyzděny nadstřešní části všech čtyř komínů.
Jižní střešní rovina byla členěna čtveřicí drobných vikýřků – vždy dva na každé straně při středovém štítu.
Zásadní změna proběhla i u nadstřešní věžičky, u níž byla novou vrstvou zakryta starší hrázděná konstrukce a
byla u ní provedena nová stříška – kuželovou střechu nahradila „novobarokní“ stříška cibulová. – 39 –
U severního a východního průčelí byly zrušeny dřevěné balkóny. Na severním průčelí byl tento nahrazen
novým železobetonovým. U východního průčelí byl vstup na balkón změněn dozdívkou parapetu na otvor okenní.
Na jižním průčelí byly cihelnými zazdívkami s vynechanými okenními otvory opatřeny druhá a třetí arkáda. Na
severním průčelí v přízemí východní části byly místo dosavadního jednoho zřízeny nově otvory tři. U části
okenních výplní byly starší vnitřní rámy upraveny pro nová křídla (jednokřídlá vnitřní okna). Na východním průčelí
bylo zčásti zazděno jižní okno v přízemí.
Rovněž v interiéru byly provedeny některé nové úpravy. V souvislosti se zazdívkou arkády byla vložena
příčka se vstupem mezi dnešní místnosti 1.01 a 1.04 v přízemí. U zazdívky původně otevřené arkády se vstupem
z nádvoří byla ze strany chodby provedena nová cihelná přizdívka. Část vstupů v přízemí byla opatřena novými
novobarokně profilovanými obložkovými zárubněmi, které (byť s rozdílnou profilací) navázaly na výše zmíněné
obložky předchozí etapy – vstupy mezi 1.05 a 1.06 a 1.06 a 1.07.
Poněkud mladšího data jsou obložkové zárubně u jižních vstupů do místností 2.08 a 2.10 v patře. Vstup do
2.08 byl proražen do zdiva dodatečně a to v souvislosti s předělením dnešní místnosti 2.08 příčkou (zanikla a
zřetelné jsou dnes po ní pouze otisky).
Do období 1. čtvrtiny 20. století lze klást rovněž nový podvěšený podhled stropu prostory 1.01 v přízemí pod
starší secesní z doby před rokem 1908. Stejného stáří je i dochovaná úprava otvoru ve stropu místnosti 2.01
v patře kudy stoupalo schodiště do podkroví.
- Novodobé úpravy – po r. 1950
Po zestátní byl zámek v roce 1951 přidělen československým státním statkům. Objekt sloužil pro Státní
statek Lubenec jako ubytovna. Údržbě stavby nebyla věnována příliš velká pozornost. V roce 1967 byl opraven
kvůli natáčení filmu Adelheid – mj. opraveny fasády (z této dochována zejména nová hrubá omítka, ale i torza po
dřevěných žaluziových okenicích). Později však opět objekt postupně chátral a sloužil jako obilní sklad.
Na severním průčelí bylo v patře probourán malý okenní otvor, což se muselo udát v souvislosti s předělením
původně jednotné východní místnosti v interiéru (dnes prostory 2.11 a 2.12) nově vloženou příčkou. Zároveň
s tím byla v interiéru zazděna původem barokní nika (východně při onom novém okně).
Veškeré úpravy interiéru z tohoto období měly pouze utilitární charakter a kvality objektu spíše degradovaly.
Došlo k dílčím úpravám u některých vstupů, do místnosti 2.11 z chodby 2.01 byl vstup nově proražen (v
souvislosti s vložením již zmíněné příčky do 2.11+2.12). Do východního konce jižní chodby v patře byla vložena nová příčka.
- Současnost – r. 2008 – 2010
S novým majitelem začala probíhat zdlouhavá celková rekonstrukce celého areálu Zámku Lužec . V první fázi došlo k opravě budovy č.p. 24 – střecha, vnitřní prostory, obnoveny klenby,odkryto nádvoří, vyměna oken a další. Ve druhé fázi byla provedena rekonstrukce střechy hospodářské budovy č.p. 2 , okapy, svody a další. Byla vyměměna vstupní brána, opravena studna a věž se dočkala nového schodiště. Nyní se za pomoci národní památkové péče připravuje oprava statiky hlavní budovy Zámku Lužec a příprava pro rekonstrukci střechy. K tomu v r. 2009 bylo vydáné nové stavební povolení .