Český šlechtický rod, doložený od 14. století. Těžiště rodového majetku se nacházelo na Loketsku a v Podkrušnohoří. 1629 povýšeni do panského stavu, 1676 do hraběcího stavu. Vymřeli v 19. století.
Štampach ze Štampachu, příjmení starožitné rodiny rytířské, prvotně německé, pak české, která byla stejného původu a erbu s Planknáry z Kynšperka, Globnary z Globenu (erb: červený štít a na něm stříbrná krokev třemi růžemi posázená, totéž znamení jako klenot mezi dvěma rohy). Prvotní sídla Štampach (Steinbach), Globen, Kager a Kynšperk v býv. Loketsku. Předkové jejich Volfart Š., Jindřich a Albert Planknar z Kynšperka učinili r. 1364 smlouvu s obcí Loketskou o pastvy. Volfart připomíná se do r. 1385 jako patron kostela v Šonfichtu. Andres mladší (syn Ondřeje staršího) obdržel r. 1399 manství v Schossenreuthu a držel r. 1405 hrad Hertenberk, kterýž r. 1407 prodal, tak i pustil r. 1409 ono manství. R. 1412 najal se ke službam Janovi purkrabí norimberskému. Král Sigmund potvrdil mu r. 1426 zástavu Kynšperka. Žil ještě r. 1444. Podle starého vývodu nazývali se bratří jeho Jan a Kunrát. Synům Volfgangovi, Janovi (st.), Krištofovi, Kašparovi a Janovi (ml.) potvrzen r. 1457 hrad Kynšperk od krále Ladislava a král Jiří prvním dvěma r. 1460 zápisné summy připsal a Janovi zapsal plat na kl. chotěšovském. Kašpar byl ještě r. 1479 v držení Kynšperka. Syn jeho Jiljí držel r. 1499 Otnovice a daroval r. 1511 ves Fischern na záduší obci Karlovarské. Zemřel r. 1511 neb 1512 (manž. 1. Voršila z Raitenpachu, 2. Dorota). Synové jeho Linhart, Mikuláš, Jiří, Jeronym, Volf Šebestián a Asman (Erazim) založili několik pošlostí, skrze něž rodina ta četností svou vynikala nade všechny rodiny ostatní po celé XVI. století. A. Linhart zemřel r. 1522 a pochován v Kadani (manž. Markéta Hofmanka ze Mnichova † 1532). Synové jeho byli 1. Volf koupil r. 1528 Libouš, r. 1531 Vahaneč, r. 1542 ves Bavorov. Z manž. Elišky z Doupova († 1597) měl syny Jana, Viléma, Linharta ml., Vavřince, Erharta a Matiáše, z nichž větši čásť v mládí pomřela. Linhart ujav Libouš koupil r. 1571 Kotenice, držel také Ahníkov, najal si r. 1574 Kralupy, koupil Henkelshof, držel r. 1577 – 79 též Měděnec, koupil r. 1578 Boleboř, byl r. 1581 vrchním hejtmanem na Hasišteině, koupil t. r. Račice a Naši, r. 1591 hrad Egrberk, r. 1596 Felixpurk, r. 1602 Děkov a Byčice, r. 1606 Hasištein a Březno, r. 1608 zboží bystřické. Zemřel r. 1608. Z dvojího manželství s 1. Žofii Šmohářkou z Rochova, 2. Kateřinou z Šertvic ovd. Šmohářovou měl drahně dětí, z nichž některé v mládí zemřely. Přečkali jej synové Jan Rejchart, Linhart, Matiáš a Jan Jindřich, kteří r. 1609 o statky otcovské se podělili. Jan Rejchart dostal za díl Poláky a Libouš a držel do smrti († ca 1618) statky Kornhauz a Mašťov. Syn jeho byl Zdeslav, který prodal r. 1628 Poláky, r. 1630 Razice a žil ještě r. 1645 v Annaberce. Linhart dostal r. 1609 za díl Ahníkov a Hasištein, sloužil r. 1618 – 20 ve vojště stavovském, dal se potřebovati za inšpektora žateckého kraje a osazoval hranice proti Sasům. Proto propadl svoje statky, vystěhoval se jako žebrák, byl u Švédův generál-kvartyrmistrem a padl r. 1634 u Nordlink (manž. Eva Sekerkovna ze Sedčic). Syn jeho Jindřich Bedřich sloužil Švédům a zastřelen r. 1642 v Lünebursku. Matiáš mladší dostal r. 1609 za díl Felixpurk a Egrberk, které r. 1622 propadl. Potomkův, jak se zdá, neměl. Jan Jindřich dostal za díl Byčice, Boleboř a Březno, a když bratr jeho Jan Rejchart zemřel, zdědil také Kornhauz a Mašťov, statky nápadní. Poněvadž direktorům hrdlem i statkem pomáhati se zakazoval a falckrabího na svém zámku hostil, propadl r. 1622 své statky a i čásť, jež mu měla býti vydána na penězích, propadl, když r. 1631 se Sasy do země přijel. O ty peníze ucházeli se r. 1656 synové jeho Jan Rudolf a Linhart Zdislav (onen ještě r. 1677 – máti jejich Barbora Fictumova z Nového Šumburka). Matiáš, bratr Linhartův a syn Volfův, v mládí býval ve Vlaších, Francii i jiných zemích (Viz Paprockého o st. ryt. 167 až 168), r. 1566 poslán vojensky do Uher, pak sloužil císařskému domu doma i v Říši. Opustiv tu službu byl r. 1581 hejtmanem na Líčkově a vyženil s manž. Evou z Rejchu ovd. Hruškovou ok. r. 1584 statky Srbec a Hřivčice, kupoval tehda blízké vesnice, r. 1586 Kornhauz. Po smrti Evině († j. 1591) pojal Barboru Hasišteinskou z Lobkovic, koupil r. 1596 Kalivody, r. 1597 Přerubenice a r. 1613 Mašťov. Býval hejtmanem slanského kraje, též byl kr. radou a potřebáván v l. 1601 – 14 k rozličným kommissím stavovským. Byl muž vzdělaný a pilně sbíral paměti o své rodině, jež ponechal Paprockému k volnému užití; tento z toho sepsal obšírný vývod, ovšem po svém způsobu. Posledním pořízením zřidil z Kornhauzu a statků připojených a Mašťova nápadní statky, pro nejstaršího z potomstva Linhartova a pak nejstaršího ze strýců. Přes to statky ty r. 1622 zabrány. Zemřel r. 1615. 2. Jindřich, druhý syn Linhartův, koupil Truzenice. Zemřel před r. 1572 zůstaviv syny Lipolta († záhy), Jiřího a Jáchyma (zavražděn). Jiří ujal ok. r. 1572 Truzenice a prodav je vypravil se vojensky do Nizozemska, kde r. 1579 zahynul. Z dvojího manželství neměl potomstva. 3. Jiljí, třetí syn Linhartův, zajat v Uhřích od Turkův a jsa vězněn, pojal Turkyni. Navrátiv se, oženil se s Annou Helenou z Kernentu († 1540) a umřel bez potomstva. 4. Ludvík, bratr jeho, měl prý Truzenice a měl z Doroty z Doupova syny Adama († 1597 v Nizozemsku), Abrahama a Jindřicha, kteří zahynuli v Uhrách, a Julia, který umřel v Čechách. B. Mikuláš měl v nájmu Okořín, pak držel Luky. Z dvojího manželství (s 1. Veronikou Hardekárovou z Mostova, 2. Frankengrynerovou) měl dcery a syny Krištofa a Volfa. Onen ujal ok. r. 1523 Luky, byl hejtmanem na Lokti (ok. r. 1547), koupil r. 1553 Stroupeč a zemřel 28. čna 1568 (manž. 1. Anna Frankengrynerova † 1555, 2. Sabina Kfelířka ze Zakšova od r. 1557). Synové jeho byli Mikuláš, Ludvík († neženat), Šebestián a Volf Adam. Mikuláš byl asi od r. 1570 ženat s Markétou Unruherovou z Hoř. Chodova, dostal r. 1579 při dělení Luky a zemřel r. 1584 odkázav manželce Luky a ostatek synům Šebestiánovým. Šebestián dostal od otce za díl Šonlind (1562), který koupil od Václava Š-a, a žil ještě r. 1576. Volf Adam, r. 1577 nezletilý, dostal r. 1579 za díl Stroupeč a dvě vsi u Luk, to vše pak prodal a žil ještě ok. r. 1600 (manž. Rosina Frankengrynerova). Šebestiánovi synové (z Mandalény Hofmanky ze Mnichova) byli Abraham († neženat), Krištof a Adam. Ti zdědili Šonlind a Luky, jež r. 1588 prodali. Krištof seděl pak na Hořenicích a zůstavil z manž. Kateřiny z Ichtryc syny Šebestiána, Abrahama, Mikuláše († 1617) a Kašpara, kteří žili r. 1617 statku již nemajíce. Adam (1583, † j. 1617) držel s manž. Annou ze Vřesovic nějaký čas Buškovice. R. 1608 seděl na Třtici maje tři dcery. (Syn zemřel již před r. 1600.) Volf, syn Mikulášův a bratr Krištofův, zemřel r. 1553 a pohřben v Čachovicích. Synové jeho byli Adam, Jáchym (oba padli r. 1554 v boji), Mikuláš (zabit r. 1554 od služebníka) a Bernart. Tento zemřel r. 1564 odkázav statek Vrbičku po otci zděděný manž. své Marjáně Kfelířce ze Zakšova. C. Jiří zůstavil z Anny Skuhrovské syny Brykcí a Václava (tento záhy zemřel). Onen koupil r. 1535 Oploty a v tu dobu i Kněžice. Zemřel 17. dub. 1564 (manž. 1. Mandaléna Lažanská z Bukové, 2. Estera z Berbistorfu). Synové jeho byli Adam a Brykcí (třetí brzo zemřel). Adam koupil r. 1565 díl Neprobylic a v l. 1572 – 73 držel i Bílenice. Při dělení (ca 1579) vzal Oploty a zemřel po r. 1603 zůstaviv z manž. Markéty z Lunovic dceru. Brykcí dostal za díl Kněžice, koupil r. 1608 Minice a žil r. 1615. Z manž. Heleny Pernklobovny ze Šenraitu měl několik synův a dcer. Syn Václav zavražděn r. 1609 v Kralupech. Otce přečkali Adam Gothart a Vilém. Onen dostal (ca. 1618) za díl Oploty a Neprobylice, tento Kněžice. Oba propadli r. 1623 své statky. D. Jeronym zplodil syny Jana a Václava, kteří bez muž. dědicův se světa sešli. – E. Volf koupil r. 1521 statek Tureč a z manž. N. Mašťovské z Kolovrat dědicův neměl. – F. Šebestián zplodil z manž. N. Frankengrynerové syny Erharta, Jiljího (tento měl syna Krištofa, jenž zemřel bezdětek), Jana a Šebestiána (zemřel bezdětek). a) Erhart býval hejtmanem na Křivoklátě a potom výběrčím posudného v Rakovnicku. R. 1542 koupil Děkov a r. 1563 Železnou; kromě toho měl Vrbici († 6. čce 1571, manž. Barbora z Viršperka). Přečkali jej dva synové. Mladší Adam dostal za díl Děkov a zemřel před r. 1590 zůstaviv z manž. Benigny z Hrobčice jedinou dceru Marii, která se vdala za Václava Sluzského z Chlumu a Děkov r. 1602 prodala strýci Linhartovi. Starší syn Volf byl v mladí v Uhrách vojensky a říkalo se mu pro styky jeho s Turky Žoldán. Dostal r. 1573 za díl Železnou, kterou si vyměnil r. 1580 za Všebořice, vyženil (před r. 1571) s Markétou z Lungvic Velký Chuderov a kupoval pak vesnice od krupeckého panství (1580 – 87). Zemřel před r. 1610 oženiv se r. 1608 s Annou Marií ze Sahlhausu. Kromě dcer přečkaI jej syn Jan Albrecht, jenž prodal r. 1613 Habartice a r. 1616 zemřel (manž. N. Kekulovna ze Stradonic). Statky Všebořice a Chuderov dostaly se dceři Esteře (vd. napřed Kelblové, pak Rešové), která je r. 1628 prodala. – b) Jan, třeti syn Šebestiánův, držel napřed Brlozec a od r. 1545 Hokov a měl syna Adama, jenž držel Hokov (1574) a jej r. 1597 vyměnil za Krty († j. 1600, manž. dcera Brykcího). Synové jeho byli Václav mladší, Jindřich a Jaroslav Volf, kteří měli Krty a Strojetice. Václav dostal při dělení polovici Strojetic a zemřel ok. nového roku 1621 v Mostě. Z manž. Polyxeny Malesické z Poutnova, dědičky Malesic, zůstavil syny Jana Adama, Jaroslava Ondřeje a 4 dcery. Statky jeho r. 1630 zabrány. Jindřich měl za díl Krty, jež r. 1623 propadl. Jaroslav měl polovici Strojetic, která r. 1628 zabrána, když pro víru odešel ze země. G. Asman koupil r. 1521 Kostrčany a žil ještě r. 1542. Synové jeho byli Jan, Jindřich, Krištof, Adam a David Jiljí. 1. Jan držel Střemy před r. 1555 a byl ženat s Annou Hruškovnou z Března († j. 1565). R. 1563 dělil se s bratřími o statek otcovský. Starší syn Jindřich žil ještě r. 1565 a prý se také oženil, ale, jak se zdá, brzo zemřel. Krištof ml., druhý syn, ujal Střemy, jež prodal sestře své Marušce vdané Finkové. Potom kdesi zapadl, že o něm nebylo nic známo. – 2. Jindřich sloužil v mládí arcikn. Ferdinandovi, u něhož byl napřed kraječem, pak číšníkem a naposled hejtmanem nad drabanty. Později byl nejv. berníkem. První manž. měl Evu z Údrče, která měla od r. 1550 Hostivice. S druhou manž. N. Zejdlicovnou ze Šenfeldu měl děti, avšak přečkala jej jediná dcera Lidmila, která se vdala za Volfa z Vřesovic a zdědivši Hostivice r. 1591 prodala statek svůj v Rozlezlých Třebčicích. 3. Krištof, třetí bratr, byl předkem všech Š-ův, kteří do XIX. stol. žili. 4. Adam, r. 1563 nezletilý, naposled starší († j. 1610), držel Sviňčice. Z manž. Salomény Strojetické zůstavil syny Asmana ml. († j. 1620), Václava ml. († j. 1620), Krištofa Jindřicha, Davida a Jana Adama, kteří r. 1610 Svinčice prodali. 5. David, r. 1563 nezletilý, byl r. 1594 v Uhrách a měl manž. Anastasii Strojetickou. Syn jeho Bedřich žil ok. r. 1600. – H. Kromě potomstva Jiljího žili ještě jiní v Loketsku, jako Jiří r. 1505 na Kirchenbirku, kterýž držel r. 1517 – 53 Englhart, Jeronym 1517 – 31 na Šonlindu, Filip r. 1584 na Ebmetu. Filipův potomek byl Englhart, jenž prodal r. 1628 Ebmet a Vranov a vystěhoval se do Sas. Bratří Englhart Vilém a Bedřich drželi statky Šonlind a Kirchenbirk, avšak vystěhovali se r. 1628 ze země a sloužili nepříteli. Bedřich měl syna Jana Šebestiána, jenž byl též u nepřítele. – ad G3. Krištof, třetí syn Asmanův, měl po otci Kostrčany, jež r. 1571 prodal, aby koupil Valeč. R. 1578 koupil Vrbičku a potom i Jeřeň. Byl r. 1557 na výpravě v Uhrách a zemřel r. 1585 (manž. Mandaléna Úlická z Plešnic na Vidhosticích). Synové jeho, kteří jej přečkali, byli: 1. Jindřich koupil s bratřími r. 1589 Nepomyšl, držel r. 1591 na krátko Krásný Dvůr, koupil r. 1595 Zlovědice a Vysoké Třebčice a obdržel za díl Nepomyšl (ok. 1597). Zemřel r. 1613 zůstaviv vdovu Sabinu ze Sahlhausu (zase vd. Zechovou). Synové jeho byli Krištof Abraham a Volf. Ač jen onen r. 1623 odsouzen, přece statky jejich Nepomyšl, Zlovědice a Holetice zabrány a prodány. Volf domáhal se zaplacení své polovice, avšak teprve r. 1650 mu peníze na přímluvu kurfiršta saského pojištěny. 2. Jiří žil r. 1585, avšak r. 1589 již se nepřipomíná. 3. Václav (*1567) ženil se r. 1591 s Barborou Malesickou z Poutnova, obdržel ok. r. 1597 za díl statek Valeč, k němuž přikoupil r. 1603 Skytaly, r. 1605 Lochotín, r. 1614 Mlýnce a r. 1618 Bukov. Také držel Jeřeň. Býval (ok. 1616) hejtmanem kraje žateckého. Poněvadž se dal po r. 1618 potřebovati v rozličných kommissích stavovských, byl uvězněn a odsouzen všeho jmění. Statky rodině zachovány skrze přímluvu Jaroslava Bořity z Martinic jen tím, že prodány manželce, která byla z mládí katoličkou a po otci měla Červený Hrádek u Plzně. Václav vystěhoval se r. 1628, žil v Annaberce a tu r. 1658 zemřel. S manželkou zplodil 19 synův a dcer. 4. Jan obdržel ok. r. 1597 za díl Skytaly, jež prodal r. 1603 bratru Václavovi, koupil r. 1598 Hlubany, jež vzdal r. 1602 směnou za Koštice, koupil r. 1611 Semeč a Děčany a r. 1613 Rychnov. Zemřel 5. bř. 1623 zůstaviv vdovu Evu Malovcovnu z Chýnova (2. manž. od r. 1624 Filip hr. Solms). Statky jeho zabrány. Syn jeho Asman odsouzen r. 1623 polovic jmění a tuším, nic nedostal. 5. Asman (starší) dostal za díl Jeřeň, již pustil bratru Václavovi a nabyl Sedčic, na nichž věnoval r. 1602 manž. Žofii Prolhoferovně z Purkersdorfu. R. 1606 koupil Holetice, jež, tuším, prodal, r. 1615 Hořetice a r. 1618 Bílenice. R. 1622 odsouzen a zabrány mu Hořetice, Žiželice a Bílenice. Žil pak v Slatině v Sasích a zemřel tu r. 1658 maje 92 let věku. Synové jeho byli Krištot Matiáš a Jan Asman, z nichž tento brzo zemřel. Po onom zůstal syn Krištof Martin, jenž dostal r. 1666 pojištění na peníze ze statkův zabraných. Týž pak přestoupiv držel Kozlov, jejž r. 1670 prodal. R. 1681 bydlil v Sloupu u Lipého. 6. Adam (díl jeho neznám) zavražděn r. 1599 v Teplicích od Jiříka z Karlovic. – Potomstvo Václavovo se rozrodilo. Z osmi synův dorostli čtyři Jiří, Ferdinand, Erazim Jaroslav a Jaroslav Arnošt. Jiří (*1592) vystěhoval se r. 1628 s otcem do Sas, držel tu Altenberk, bydlil r. 1633 v Perně, avšak r. 1638 přestoupil ke katolictví a dostal od bratří za díl půl Valče. Zemřel tu 3. září 1650 (manž. 1. Kateřina z Kouče † 1637, 2. Eva Lochnerka z Palic 1642). Erazim zůstal v zemi. Majestátem d. 18. dub. 1629 povýšen do stavu panského kr. Čes. a k erbu jeho dědičnému připojen erb matčin, jako poslední z Malesických. Koupil r. 1631 Luky, obdržel r. 1638 půl Valče, prodal r. 1640 Bukov a zemřel 29. kv. 1670. Statek jeho dědil bratr Jaroslav. Tento dostal r. 1638 za díl Skytaly, byl asi od r. 1660 kr. a soudu kom. radou, dědil r. 1670 Valeč. Majestátem d. 3. list. 1664 povýšen do stavu panského rodův starožitných a 29. led. 1676 do stavu hrabského, aby se psal Kager ze Š. Při tom také erb jeho rozhojněn erbem Malesických. R. 1689 koupil Vrbici (manž. Sibyla Maximiliána Merklínská † 1678). Starší jeho syn Karel Maximilián vyjel ze země a r. 1694 se o něm nic nevědělo. Mladší syn Jan Krištof (1672 atd.) ujal r. 1694 Valec, držel také Liblín a po manž. Maximiliáně Lidmile z Kokořova († 1701) zdědil Oleš, Vidice a Pavlíkov. Zemřel r. 1718 bezdětek odkázav zboží svá druhé manž. Kateřině z Moran († 1721), po níž se dostala do rodu Globnárův. Ferdinand, druhý syn Václavův, obdržel r. 1638 za díl Mlýnce a Vrbičku a zemřel r. 1654 zůstaviv z manž. Anny Kateřiny Zádubské syny Václava Jiří, Jana Arnošta a Erazima Krištofa. Václav držel napřed Mlýnce a zemřel ok. r. 1673 zůstaviv nezletilého syna Ferdinanda. Erazim (1668 atd.) byl ženat s 1. Lidmilou M. z Kolovrat († 1677), 2. Annou Barborou z Schirndingu 1681, † 1736. Držel Mlýnce a býval dlouhá léta hejtmanem kraje žateckého. Synové jeho Jiří Karel, Ferdinand a Václav sloužili ve vojště; Jiří byl nejvyšším pluku Lobkovského, Václav držel Mlýnce a býval hejtmanem kraje žateckého. Oba vyzdviženi majestátem d. 26. kv. 1741 do stavu panského. Synové jeho byli František (padl jako nejv. vachtmistr u Kornie v Banátě), Antonín padl jako nadporučík v Sicilii), Václav a Karel. Václav býval hejtmanem kraje žateckého († j. 1756) a zůstavil syny Jana Ferdinanda a Frant. Václava. Tito se strýcem Karlem majestátem d. 4. srpna 1756 jmenováni hrabaty. Karel účastnil se výprav v Turcích, Nizozemsku, Francii a Vlaších, stal se generálem jízdy, držel Mlýnce, k nimž přikoupil r. 1751 Ležky, Vidhostice a Lužec. Ze statků těchto zřídil rodinný majorát (18. dub. 1768), jehož dědicem jmenoval dotčeného Františka. Tento (*1744) nabyl vzácného vzdělání, stal se r. 1763 radou nad appellacími, po čemž mu přidělen t. r. referát manský, r. 1774 stal se dvorským radou u nejv. soudu, pak r. 1776 tajným radou, r. 1782 vicepraesidentem nad appellacími, r. 1792 praesidentem zemského práva v Dol. Rakousích, r. 1794 nejv. purkrabím pražským a praesidentem gubernia. R. 1801 vyznamenán velikým křížem řádu sv. Štěpána, r. 1802 šel pro churavost na odpočinek a r. 1803 povolán za druhého dvorského maršálka ve Vídni († 22. dub. 1804, manž. Karolina hrab. z Unwerthu). Syn jeho starší Václav (*1771) ujal majorát, byl hejtmanem kraje žateckého a zemřel r. 1814. Majorát držel po něm bratr Jan (*1777), jenž koupil r. 1816 Střežmíř a zemřel 13. říj. 1830 (manž. od r. 1802 Kateřina Šmidgrabnerova). Majorát zdědila sestra jeho Marie Anna vdaná od r. 1796 za Huberta Karla hrab. Pachtu z Rajova († 1846). Zemřela 4. led. 1848. – Kromě jmenovaných žila v XVIII. stol. rytířská pošlost pocházející, tuším, od Ferdinanda, syna Václava Jiří. Ferdinandův syn byl Jan Krištof, c. k. generalvachtmistr, jenž zemřel r. 1753 v Berouně. Syn jeho František Josef koupil r. 1775 statek Kozlov a povýšen 19. čna 1795 do stavu panského. Byl c. k. setníkem a zemřel v Praze 8. led. 1809. Bratr jeho byl Jan Krištof, duchovní. Kromě toho žili r. 1786 bratří Emanuel a Jan, pak Frant. Josef a Antonín, plukovník saský, a to v rytířském stavu. Dotčený sv. pan František měl syna Karla. Po Janovi († 1850) zůstal syn Ondřej (*1809), poslední mužský potomek, jenž měl jedinou dceru.